Vo bleší převýchově

Starýho psa novejm kouskům nenaučíš. Jó, dlouho sem tudle říkačku považoval za pravdivou. Ale pusťte na starýho psa blechy a uvidíte, jak bude kmitat!

Esivá se teďkon divíte, proč mě napadly zrovna blechy, tak vězte, že mě nenapadly jen v myšlenkách, ale přímo fyzicky.

Ale vod začátku…

Dyž sem byl asi sedumnáctiletej floutek, měl sem kamaráda. Vencu. Byl to snad nejvěčí bohém v Jaromkách. Víc jak doma spával pod širákem a víc než školou se zabejval přelízáním plotů sousedů a vojídáním jejich jablek a rybízu. Vobčas sem se flinkal s ním a moje máma z toho kolikrát klela celý večery. Vobzvlášť dyž sem se z náletů na zahrady vracel jak z válečnýho tažení – s rozervanejma gatěma a stopama psích zubů na zadku.

Minulej tejden se mně Venca po letech vozval. Podruhý se voženil a pořídil si dlouhosrstýho jezevčíka, co vypadá trochu jako smeták. A že nás chcou všichni tři navštívit.

Asi je zbytečný vám vysvětlovat, že koupání nikdy nepatřilo na Vencův seznam voblíbenejch aktivit. Maximálně tak v rybníku.
Evidentně se to ani po letech nezměnilo.

Pár hodin po jejich návštěvě mě cosi štíplo do ruky.

Tak se podivám – a byla tam! Blecha.
Zakousnutá do kůže, nožky jí trčely do vzduchu a spokojeně na mě čučela.
Plác sem po ní a pak jenom sledoval, jak dělá pink… pink… pink… A byla fuč.

Netrvalo dlouho a vobjevili sme několik jejích kámošek. Převážně na mejch nohách. 
Mamina jim totiž nechutná a ty mrchy dou výhradně po mně.

Mimochodem, věděli ste, že blecha je tvor prakticky nesmrtelnej? Dupete po tom, snažíte se to zamáčknout – a NIC. Vesele si to vodhopká.

Musim říct, že sem si NIKDY ve svým životě nevzal tejdenní dovolenou na uklízení. Až teď. A Jarinovský pravidlo: „Pomalu, postupně“ dávám na čas k ledu. Teďka drhnu, vysávám a všade stříkám Savo jak uklízečka na Hradě. Můžem klidně krájet sejra na podlaze.

Mamina z toho má škodolibou radost a hlásá, že musíme zvát Vencu i s tím psem častěj. Ale to budu rači předstírat, že sem se přestěhoval.


Tak dobrou a ať vás blechy neštípaj celou noc. A mě taky ne!

Vloženo

Jaroměřická mlékárna