Vo bílým Silvestru

Bylo to bouřlivý. Pili sme, jedli sme, pili sme, tancovali sme, pili sme. A pak sme šli na náměstí na koncert Lucky Bílé.

V pauze sme kolektivně rozprávěli a čekali na půlnoc, dyž v tom k nám došla sama zlatá slavice.

A začla mluvit na MĚ! „Nejste vy ten Jarin, co šíří do světa svoje moudra?“

A já na ňu: „Dobrej den paní Bílá, sem. Jak ste mě poznala?“

A vona: „Už když jsem tady plánovala koncert, říkala jsem si, že se pak musím poohlídnout po slavným Jarinovi. Když jsem vás teď ​uviděla, hned mě napadlo – to musí být ON! Moravská postava, v očích životní moudrost a hlava jak koleno. Tak si s vámi jdu připít a poděkovat vám – díky vám jsem objevila pomazánkový máslo z Jaroměřické mlékárny.“

A zrovna dyž sme si chtěli ťuknout, sem se zbudil. S umělohmotným bagrem zabořeným v levým boku a plyšovým dinosaurem pod hlavou. A v kuchyni hrálo cédéčko Bílé Vánoce vod Lucky Bílé, protože mamina se vodmítá tak rychle vzdát vánoční atmosféry, dyž konečně nasněžilo.

Usnul sem prej přesně vosumnáct minut před půlnocí.

Mamina tvrdí, že se mnou třásla jak s naším mladým puberta, ale spal sem jak zabitej. Vono taky dyž vypijete pár (pět? vosum? deset??) piv a ste normálně navyklí chodit spát vokolo desátý, tak to de snadno. Jenom sem si chtěl krapet protáhnout záda, tak sem si chvilku přileh k Brumdovi… a zbudil sem se na Novej rok.

No co už. Mamina sice dostala novoroční pusu vo pár hodin pozděj, ale jinak ten rok 2016 úspěšně začal i bez mé bdělosti. Aspoň vím, že budu celej rok spát jak mimino – jak na Novej rok, tak po celej rok.

 

Vloženo

Jaroměřická mlékárna