Šetření. Národní maloměšťácký sport

Todle čtení nebude moc hezký. Možná se tak trochu dotýká nás všech, co si vozíme na vejlety i do ciziny řízky jenom proto, abysme ušetřili ňákou tu kačku.

Todle čtení nebude moc hezký. Možná se tak trochu dotýká nás všech, co si vozíme na vejlety i do ciziny řízky jenom proto, abysme ušetřili ňákou tu kačku, a pak mlsně koukáme po vejlohách nebo míň držgrešlovitejm známejm pod ruce, dyž si rozbalujou ňamky nakoupený na krásnejch a voňavejch trzích. Todle čtení je vo spoření na věcech, kerý v důsledku nejsou důležitý ani dyž je máte, ani dyž je nemáte. Todle čtení mi přišlo na mysl, dyž mě moje ženská poslala na pole pro třicet květů slunečnice, kerou vopucuje, usuší a pak jí budem moct zobat u telky celou zimu. A přichází mi celý todle čtení do hlavy pokaždý, dyž mě stejně tak posílá pro kukuřici králikům a pro brambory nám, jednoduše dycky, dyž mi na vejletě řekne, vopovaž se jít do tý místní vyhlášený hospody, víš, že sem usmažila řízky. 

Aby bylo jasno, já vim, že nemáme tunu peněz, že si nemůžem dovolit jezdit každej rok k móři a že korunka ke korunce udělá za pár let zázrak s naší střechou, jenže fakticky vzato mě příde, že škudlíme ze sportu. Jednak, aby se neřeklo mezi sousedama, že sme si na vejletě v maďarskejch lázních skočili na guláš, jednak abysme se mohli vytahovat s tim, že dem za poloviční peníze, páč nám poslední tři roky věřej, že sme v důchodu.

Mamina neska, dyž sem dom přines ty vohromný květy, hnedkonc řikala: "Byla sem v obchodě a za todle množství bysme tam dali nejmíň dvě stovky." Já vim, že dali. Jen bych se nemusel trmácet na pole, pak se vyhejbat sousedům a pak to hlavně doma himl tři hodiny pucovat a eště sušit. Nevim, je to asi přežitek z minulejška, spojení toho, že kdo nekrade, vokrádá rodinu a že správná hospodyňka pro pírko i přes plot skočí, ale mě to prudí. Vo to víc, že sme k tomu nasměrovali i vlastní děti a ty to pak dělaj úplně stejně s těma svejma kartičkama ze školy.

Myslim, že nám timdle škudlenim protejká mezi prstama život. Jo, můžem se vytahovat na svý sousedy, ale pravý božolé kvůli tomu nevochutnáme a šneky si můžem nachytat tak leda na zahradě. A jo, můžem se plácat po ramenou, jak jsme zase jednou vyjebali se systémem a jaký jsme štramáci a chytrolíni, ale nevozkoušíme nikdá nic, co míjí naší vlastní bublinu, kerou sme si postavili ze samejch vobčůrávek. 

Chápu, že je to náš českej národní sport a že to funguje vo to líp na malý vesnici a na malejch městečkách, kde je ta česká nátura porád náchylnější k přirozenosti a normálnosti způsobený tim, čim si prošla v minulejch desetiletích a staletích, ale myslim, že mě to má právo vytáčet a štvát. 

A na závěr vám přeju, až zas jednou někoho voblbnete, aby vám udělal instalateřinu za flašku, anebo až si dáte točeňák v akci a kvůli tomu nevochutnáte tu epesní šunku vod kosti hnedka vedle, ať je ten pocit vašeho úspěchu vohromnej a přebije všechny ty nevozkoušený zážitky. 

A já du teda zase loupat.

Vloženo

Jaroměřická mlékárna