Pít či nepít? Jarinova cesta z hospody

Včera večer jsme byli v hospodě. Docela dlouho. Vlastně až do zavíračky. Von jako Fanda zavírá v deset, aby se stihnul vrátit dom k mamině a ráno vstát a jít na zahrádku. Takže se nám to s klukama stává docela často.

Včera večer jsme byli v hospodě. Docela dlouho. Vlastně až do zavíračky. Von jako Fanda zavírá v deset, aby se stihnul vrátit dom k mamině a ráno vstát a jít na zahrádku. Takže se nám to s klukama stává docela často. Asi obden. Ale přece nebudem chodit do toho nóbl pajzlu na náměstí. Maj tam sice na výběr 100 jídel, ale takový buřty s cibulí, jako má Fanouš, beztak nedělaj. 

Jak jsme tak seděli, řešili jsme hokej. Aby taky ne, ti naši kucí to těm norskejm dali, jen co je pravda. A dají to aji Švýcarům, ať si jsou ty mý kumpáni, jak chtěj skeptický. Švýcaři nejsou Rusové, aby vyhráli všechny zápasy. Statistika je proti nim. Ale abyste si nemysleli, že jsem nějakej študovanej... statistiku znám jen z telky. Holcman vo tom povídal v tý scénce s kuřetem... Čert to vem. Hokej není to důležitý. Důležitější je pivo a ty dva rumy, co jsem měl.

Po cestě z hospody domů, jako ten starej Magdón, jsem šel ještě s Pepíkem. Drželi jsem se kolem ramenou, abysme nespadli, jako ten starej Magdón, někam do škarpy. A zpívali jsme si... jej my jsme zpívali. Dneska ráno, když jsem nastoupil do šichty, musel jsem si dát čtvrt litru smetany, aby mě přestalo bolet v krku.

A narůžku - nikomu to nepovídejte, ale děláme to tak vždycky a i ten náš policajt už si na to taky zvyknul - jsme si pěkně stoupli ke křoví a... však to znáte. Koukali jsme přes něj a zpívali si: jsem jenom motýl, který si vzal do hlavy... A najednou se z ničeho nic objevila kráska. Holčina jako obrázek. Ono to křoví není nijak vysoký a dá se přes něj krásně vidět svět. Zvlášť, když... však víte co. A víte, co ještě? Podívala se na nás nejdřív pohoršeně, jenže pak se usmála a začala se smát... zvonilo to jako zvonky, když v zimě choděj čerti. Já jenom doufám, že tohle nepřečte ta moje, dala by mi asi trochu kapky. A pak nám zamávala. Drbnul jsem do kamaráda a zamávali jsme jí taky. Heh. Já do tý doby přestal, on ne. Vyhrál jsem soutěž o suchý boty. 

A pak mě napadla jedna věc. Viděl jsem v telce opilýho prezidenta. Nalámanýho, jak zákon káže. Motal se kolem tý český svátosti a jeho kancl pak řek, že to byla viróza. Kašlete na to, jestli byla, nebo nebyla. Toho Zemana je mi líto. Jako fakt? Když byl na Vysočině, muselo se mu stávat to samý, co nám. Becherovka, ženy, zpěv... a plápolání domů. Soutěže v superobřím slalomu obden z hospody. A nikdo to neřešil. A teď. Píšou vo něm v USA, v Německu... a u nás si vo něm povídaj vtipy.

Aby bylo jasno, já ho moc rád nemám. Fakt mě ale štve, když někdo příde vo svůj život tím, že je moc vidět. A jsem proto hrozně šťastnej, že nám včera ta holka zamávala a zasmála se na nás, i když jasně viděla, že děláme... však víte co. Hej, včera jsem byl fakt šťastnej. Nechtěl bych bejt prezident ani za mák.  

Vloženo

Jaroměřická mlékárna