O úctě k prezidentovi

Koukal sem na telku, kde se paní prezidentová podivovala nad tim, jak její národ nemá v úctě jejího manžela prezidenta. A já sem se podivoval taky.

Koukal sem na telku, kde se paní prezidentová podivovala nad tim, jak její národ nemá v úctě jejího manžela prezidenta. A já sem se podivoval taky, páč ta ženská nevypadá vo tolik jinej ročník, než sem já a hádám teda, že musela projít podobnou výchovou a podobnym učením, jako já, takže musí mít na paměti náramný přísloví, že kdo seje vítr sklízí bouři, nebo taky že kdo s čim zachází, s tim taky schází.

Myslim, že to, že si lidi dneska dělaj z prezidenta šoufky a nebo že mu dokonce nepřejou hezký věci, je daný tim, že ten člověk nevypadá, jako dobrák vod kosti, nevypadá, že je hodnej a dokonce ani nevypadá, že by snažil pomáhat. Kohokoli může, zesměšní, do světa vysílá jeden bonmot za druhym, ale jestli ste někdy hledali přesný vymezení slova jízlivost, pak jste ho našli v jeho projevech. Já ho nechci soudit, jenže si moc dobře pamatuju doby, kdy mě máma tloukla do hlavy, abych si vážil svýho kantora na základce, kerej mě ale pokaždý, co sem se vo něco pokoušel u tabule, sjel jak malýho kluka, páč sem dost hloupej na čísla a dycky sem radši někde blbnul s klukama, než abych se učil, takže sem byl dycky hloupej jako troky. Jo, asi sem si to zasloužil, jenže tenhle kantor se z pozice svý moci podobnym způsobem vobořoval na každýho a bylo mu úplně putna, esli je to chytrej nebo hloupej člověk. Nesnášeli sme ho a nakonec to dospělo až tak daleko, že když nás chtěl nechat v sedmý třídě vosm propadnout, začli sme si na něj stěžovat. Ne, že bysme si to propadnutí skrze naše výsledky nezasloužili, jenže to byste museli bejt v tý třídě. Řikali sme tomu třídní boj, nebo bojkot. A čim víc byl ten kantor prudnej, tim víc sme byli my. Byli sme jak v začarovanym kruhu. Dopadlo to nakonec tak, že vod vosmičky nás měl někdo jinej, ale na ty hodiny a hodiny vzteku a bezmoci nadosmrti nezapomenu. I na to, jak sem pak mámě vyčet její přemoudřelý vyprávění vo uznávání starech zasloužilejch učitelů.

A pocit vzteku a bezmoci je přesně to, co čas vod času mam, dyž si přečtu noviny nebo mrknu na televizi a vidim, co ten pán tam nahoře provádí a jak je na svý vokolí zlej. Myslim, že je to von, kdo si neváží lidí kolem sebe a nejni se tak vůbec čemu divit, že si vokolí přstávat vážit jeho. Abych řek pravdu, myslim, že my Češi potřebujeme na nejvyšších politickejch místech exoty, a taky si tam nahoře podávaj dveře. Jenže potřebujem taky lidi, co maj v srdci aspoň trochu laskavosti. Takový má totiž význam milovat a ctít, ať prováděj sebevěčí pitomosti.

A tak bych se vás chtěl, milá pani prezidentová, na úplnej závěr zeptat, páč vy to budete nejspíš vědět nejlíp. Umí bejte ten váš chlap někdy na někoho laskavej? A esli jo, proč to eště nikdy nebylo poznat navenek?

Vloženo

Jaroměřická mlékárna