O roce Jarinova blogu

Je to zrovna rok, co sem začal psát tendle svůj zápisnik. Dost často, abych přišel na to, jaká je to děsná dřina.

Je to zrovna rok, co sem začal psát tendle svůj zápisnik. Dost často, abych přišel na to, jaká je to děsná dřina. Dost voblíbenej, aby mě lidi u nás v Jaroměřicích vobčas zastavili a řekli, že sem kus paka a že bych neměl tak votvírat svý soukromí. A páč je to rok, tak sem se rozhod, že to trochu sumarizuju, než se vodpíchnu k roku dalšímu. Tak teda tady je pár čísel.

44 zápisků sem za tu dobu vypotil
114 piv sem za tu dobu k tomu u Fandy nebo doma vypil, abych byl ve formě
3krát přede mnou mamina zamčela, že prej du moc pozdě dom a že mam přespat na kolniku
7krát sem jí musel utěšovat a udobřovat se s ní
8krát sem na začátku psaní vůbec netušil, vo čom to nakonec bude
jednou sem se regulérně rozbrečel (a ten hřebik v lavici Frantovi fakt nevodpustim)
v naší mlíkárně sem vodpracoval 223 dnů a za tu dobu zabalil desítky tun sejrů, tvarohů a pomazánkovýho másla, kerýmu se během tý doby přestalo řikat máslo
chtěli mě najmout do novin a já řek hrdě ne
vydal sem jedny svoje vlastní noviny
prej budu maskot ňákýho mlíčnýho výrobku. Jednou.
135421 lidí si přečetlo něco, co už sem napsal
7494 lidí si přečetlo, co sem psal vo Český poště
968 lajků dostaly moje zápisky na fajsbůku
během psaní sem sněd 12 řízků, 3 utopence a jeden kuskus (a k tomu bych se rači nehlásil)
nevypil sem při psaní ani jeden rum, ani jednu slivovicu, ani zelenou… a nebo si to nepamatuju

A to je, řek bych, asi tak šecko důležitý, co se mně stalo. Sem rád, že sem. A že mě do toho dokopali, abych začal tendle eksperiment psát. 

Jo a dyž mi na fejsbůku napíšete, jakej byl váš poslední rok, budu fakt načenej.

Vloženo

Jaroměřická mlékárna