O olympiádě v chudém Rusku

Dyž sem byl ještě malej kluk, miloval sem olympijády. Letní i zimní. Jo, byly mi tenkrát ukradený mocenský spory mezi Rusákama a Američanama.

Dyž sem byl ještě malej kluk, miloval sem olympijády. Letní i zimní. Jo, byly mi tenkrát ukradený mocenský spory mezi Rusákama a Američanama, akorát mě teda dost prudilo, dyž naši nemohli na jednu z olympijád vodjet, páč by tenkrát dozajista dovezli kupu krásnejch blejskavejch medailí. 

Vobliba nejlepčích sportovců na jednom místě mi vydržela do stáří. S velkym nadšenim sem se prokoukal i pompézní náramností Číny, páč sem vobyčejnej kluk z malýho městečka, takže mám v popisu práce bejt lapanej kýčem. A sem takovej, páč sou takový i lidi, co s něma pracuju, a taky moje mamina, co jí mám doma. Nadšenej a potěšenej každym tématem, co vokrášlí můj nudnej život. Halt potřebuju mít porád vo čem drbat, jenže těch témat v mlíkárně ani v Jaromkách nakonec nejni tolik, takže čínská pompa a hospodský žvatlání vo tom, co to stálo peněz, mě naplňovalo krásnym pocitem štěstí, že mám s vostatníma společný téma a každej na něj můžem mít názor.

Po týdle stránce sem vlastně nadšenej i z toho, co se teď děje v Soči. I na ní mám názor, vo kerej se rád podělim. Snad poprvý v životě si totiž uvědomuju, jak je tadle voslava sportu nesmyslná v době, kdy má tuna ruskejch lidí hlad a nadává na špatný poměry. Že by jinak docela chudý Rusko mělo tu děsně zběsilou snahu vo natržení prdele světu nejdražší olympijádou vůbec vobrátit docela jinym směrem. K vobyčejnejm lidem.

A sem děsně naštvanej na papaláše, co celou tu slávu Rusku vodklepli. Měli by dostat natřískáno přes ty svý prdele usazený na vyhřívanejch sedačkách hokejovejch staďáků, páč podle mýho patří olympijáda zemi, kerá na ní má prachy a jejíž lidi budou hrdý, že jí doma maj. A to můžou bejt jen tehdá, kdy kvůli ní nebudou mít hlad, což se zase stane jen tehdá, když do ní ten slavnej ruskej stát nenaleje milijardy peněz, jen aby vyrazil dech světu a aby konečně dokázal, že poručí větru a dešti. Jo, prostě mi to příde nezodpovědný ze všemožnejch stran a to mě sejří.

Sem ale taky ten poslední, kdo se urve vod telky příštích pár tejdnů. Budu koukat na všecko, co stihnu, a vim proto, že sem nejspíš povrchní. Ale dyž pak večer pudu spát a na todle si vzpomenu, bude mi špatně za ty miliony lidí, co jim bude zle v příštích pár letech nebo do konce jejich životů, páč tadle ruská země neska dozajista nejni pro olympijádu stavěná. Co je ale dobrý, tak vim, že nakonec usnu, páč sem si jistej, že běžnej ruskej vobčan ví jako málo kdo, že nejni důležitý přežít, ale zúčastnit se.

Vloženo

Jaroměřická mlékárna