O mléčných výrobcích

Tak mi řekli, že dyž prej sem z tý mlíkárny, že bych jako měl někdy napsat něco vo mlíce a vo tvarohách a vo másle a vo pomazánkovym a vo sejrech a tak vůbec vo všom, co tam děláme.

Tak mi řekli, že dyž prej sem z tý mlíkárny, že bych jako měl někdy napsat něco vo mlíce a vo tvarohách a vo másle a vo pomazánkovym a vo sejrech a tak vůbec vo všom, co tam děláme. Hlavně teda prej taky vo Fénixovi, co má bejt (a asi taky je) náš vůbec nejlepčí sejra.

Tak sem se zamyslel, mrknul do ledničky a začal počítat. Vy si ze mě teď nejspíš začnete dělat blázny, že sem něco jako mlíčňák, nebo závislák na mlíce, ale je to blbost. Jedinou závislost, kerou na sobě posledních pár let pozoruju, je na pívu a sem tam na svojí ženský, ta ale věčinou rychle přichází a rychle vodchází. Zvlášť v momentu, kdy mě nutí mejt nádobí a pravidelně jednou tejdně vytírat podlahu a luxovat, je teda pryč na hodně dlouho. 

Abych nechodil kolem horký kaše… za tejden nám doma zmizí 5 litrů mlíka. Sme doma dva. Ale to máte hrnek ke snídani, vobčas něco do buchet a jinčích receptů, sem tam si loknete přes den. Jo, 5 litrů ve dvou lidech nejni málo. Až je člověku líto, že ho u nás v mlíkárně nevyrábíme. Ani podmáslí, kerýho vypijem litr až dva. A mamina vobčas přitáhne dom nějaký ty kefíry a aktývije, ale popravdě jim moc nevěřim. Přídou mi jako takový divnopití. A zkoušeli sme i syrovátku, ale zdá se nám, že má hrozně podivnej šmak. 

Vod tekutýho se teď dostávám k tomu podstatnýmu. Snad se na mě nebude nikdo zlobit, dyž řeknu, že můj nejvoblíbenější sejra nejni ten náš jaroměřickej ajdam, ale že mám mnohem radši goudu. Na smažáka, ke klobáse a tak vůbec. Začal sem si jí taky dost kořenit - prostě jí vobalit v ňákejch pálivejch dobrotách. A sem hrozně nadšenej, že něco podobnýho se zavedlo i u nás - kořeněný kostky a taky kastelán. Jo, to je labůžo. 

A snad se na mě nikdo nebude zlobit ani proto, že z toho výběru jaroměřickejch pomazánkovejch, co jim už nemůžem kvůli ůnii řikat másla, jednoznačně sahám po paprikový variantě. Krásně pálí na jazyku. Má šmrnc a říz. Jo a abyste si nemysleli, že tady hájim jen naše barvy a že sem jako zaujatej, musim s kůží na trh. Sem. Mám to tam u nás prostě rád a myslim si jako dost poctivě, že neděláme špatnou práci. Halt jaroměřickej vlastenec. A co má bejt?

Tý goudy sníme doma za tejdev vodhadem půl kila a dobře jednu vaničku pomazánkovýho, co mu nemůžem kvůli ůnii řikat máslo. 

A na závěr sem si skoval to podle mýho fakticky nejlepčí. Vo Fénixu se toho už napsalo spousta. Že je jako bez éček, že je fakt dobrej a že je z domácích čerstvejch sejrů snad skoro nejlepčí. Nevim, co je na tom pravdy, nejsem takovej labužník a mnohem rači vochutnávám víno, než abych měl před sebou poskládanejch deset vaniček podobnejch sejrů a hodnotil to. Vim jediný. Fénixe jí i malá Tonča vod vedle. Holčina, co jí budou asi tři roky a co je zmlsaná, až hanba. Dyby mohla, živí se podle mýho názoru jen nutelou a Fénixem. Netvrdim, že je to volačo měření, ale dyž to srovnám s tim, jak vo něm každej bájí, myslím, že prostě musí bejt dobrej. A tak ho sníme tejdně dvě vaničky. 

Jo, vim, že sem nemluvil vo tvarohu. Sem tam si ho namažu na chleba a moje ženská ho strká do buchet. Ale kolik přesně, do to já se nemotám. 

Suma sumárum, esivá platí, že sou mlíko a sejry a tvaroh zdravý, budem tu do sto dvaceti. Esivá ne, aspoň si můžem řikat, že sme žili zdravě a navíc, aspoň teda já sám můžu krásně tvrdit, že co sem si navařil, to sem si taky sněd.

Vloženo

Jaroměřická mlékárna