Kde končí sukně, začínají představy

Je mi poetično. Ženská mi vodešla za dalšíma na potlach a já tu sedím ve stínu pod zrajícíma ořechama, mám votevřenýho lahváče a vzpomínám na posledních pár dnů. To děsivý horko byla krása.

Je mi poetično. Ženská mi vodešla za dalšíma na potlach a já tu sedím ve stínu pod zrajícíma ořechama, mám votevřenýho lahváče a vzpomínám na posledních pár dnů. To děsivý horko byla krása. Holky pookřály a jakoby chtěly dohnat všechno, co tý doby zameškaly. Vyrážely do světa jenom tak. V tom nejprůsvitnějším a nejlehčím, co doma našly. V tom, co schovávalo ty nejkrásnější partie. Jen aby se neřeklo. Přesně tak, aby člověk celou dobu přemejšlel a snil. 

Vyprávěl jsem vo tom dneska chlapům v práci. Jak se mi to líbí a jak si to užívám. A voni řikali, že jsem asi trochu šáhlej. A pak mi ukazovali kalendáře s fotkama nahejch bab v různě vyzývavejch pozicích a ptali se, co na to řikám. A pak se mi smáli, pitomci. Že prej se divěj, že mám ňáký děti, když mi stačej voblečený holky. Mám ty kluky rád, ale houby tomu rozuměj. 

A stejně, když byli mladý, tak to nebylo jináč, než že museli přemejšlet, jaký holky jsou. Tehdá se nedalo sednout za internet a dvakrát ťuknout. A já jsem rád, že mně to zůstalo a jim ne. A víte co - hrozně teď doufám, že to nebude číst ta moje - ale chci vám říct nejvíc vzrušující zážitek, svýho života. Bylo mi 19, moje tehdejší holka vodjela někam na prázdniny a já vyrazil s kámošema na čundr. Byla tam i nejkrásnější holka jakou si pamatuju a jakou jsem nikdy před ani po už nepotkal. 

Celej večer jsme pili víno a povídali si. Vona o svým studiu, já jen tak, vo životě. A rozuměli jsme si. Tak krásně, že jsem zapomněl, že moje holka (a já jsem jí tehdá fakt miloval - já svoje holky vždycky miluju) vůbec někde je a je moje. A pak mi ta kráska řekla napřímo: "Hele, pojď spát se mnou. Mi je s tebou tak strašně krásně, bude to nádherná noc." A já šel. A hlavou se mi honily myšlenky, to byste nevěřili. 

Lehli jsme si a pořád mluvili. Pořád si povídali. Já jen tak, vo životě. A ona vo svým studiu. Byla na dosah. A čekala. Byl jsem si jistej. Čekala na pohyb, na dotek, na akci. Cítil jsem to z jejího hlasu, z jejího dechu, z každého jejího pohybu. Na sto procent se jí hlavou a jinejma partiema honilo to samý, co mně. Představy z touhy jí bušily srdcem a těžko se jí polykalo. 

A po pár letech mi pak vod ní přišel dopis. Popsala mi v něm, o čem všem snila tu noc. Do nejmenších detailů, těma nejvostřejšíma výrazama, co znám. A nakonec napsala: "Jarine, ty parchante, já už nikdy nezažiju tak krásnou noc. A víš co, proklínám tě za to k tomu samýmu." Ani nemusela. 

-------------------

Došlo mi pivo. V ledničce už nejni ani kousek. A když vo tom tak přemejšlím, je mi dost líto, že ty moje představy končej u ženskejch. Na druhou stranu ale vim, že chlapi vod nás z mlíkárny jsou dneska u Fandy. Tak skočim na jedno a bude dobře. Budem si povídat jen tak, vo životě. Dáme si salám s cibulí a já v klídku zapomenu na to, jak si hrála se svejma nádhernejma vlasama. A zejtra musím posekat zahrádku. 

Vloženo

Jaroměřická mlékárna