Jarinova zdravice na Piknik jako Brno

Řekli mi, že bych prej, když furt píšu vo Jaroměřicích a vo mlíkárně, měl vyrazit na nějakej piknik do Brna. Nebo neřekli. Voni mě dokonce pozvali.

Řekli mi, že bych prej, když furt píšu vo Jaroměřicích a vo mlíkárně, měl vyrazit na nějakej piknik do Brna. Nebo neřekli. Voni mě dokonce pozvali. Že prej podle toho, co píšu, sem jako zajímavej a že by mě určitě rádi poznali lidi, co tam budou zkoušet nějak lámat rekord vo co nejvíc piknikujících na jednom místě. Helejte, vy, co tam šichni budete… Ne, že bych neměl rád jídlo. A ne, že bych neměl rád společnost. A dokonce to ani nejni tak, že by se mně do Brna z Jarek nechtělo. Jenže dyž se nad tim zamyslíte horem i dolem, nepříde vám tahle akce ňáká divná?

Sem neznaboh. A v kostele mě můžete vidět jednou za uherskej rok. Je to proto, že mě násilný sdružování lidí pije krev. Vono totiž celý náboženství nestojí na ničem jinym, než že naženete bandu nazdárků někam do parku, v lepšim případě přátelsky, v horšim případě s vejhruškou ve stylu: když tu nejseš, tak nejseš nic pořádnýho a nepatříš do tý naší kamarádský komunity lidí, co na sebe pomrkávaj, páč moc dobře věděj, že ty brejle s tlustejma vobroučkama, co teď všichni tak nadšeně nosej, sou jen fligna. (Von ty bryxle totiž před pár tejdnama dotáh dom kluk a já se dost zděsil. Viděl dycky jako vostříž a najednou takovýhle popelníky. A pak, dyž mi vysvětlil, vo co de, sem se zděsil ještě trochu víc. Ale to vem čert.) Já prostě nemusim setkávání lidí, který nespojuje nic jinýho, než to, že chtěj ukázat, že někam patřej. V malym městě, jako je to naše, se podobný věci krom kostela nedějou, a i tam to de už pěknejch pár let do kytek. Velký města ale jako by to přitahovalo. 

Jo, tak sem tohle těm, co mi poslali pozvánku, napsal jako vodpověď. Nenechali se vodradit. Že prej z Jaroměřic do Brna pojede celá delegace a bude se tam soutěžit ve vaření a přípravě svačin bez éček, bez kerejch totiž teď sviští celá výroba naší mlíkárny, a že bych moh poslat aspoň zdravici.  

A tak sem si řek, Jarine, zdravice ti neublíží. Takže teda, poučenej z telky, jak to dělá prezident, já píšu vám…

Přeju tomu pikniku úspěch.

Chci pro něj a pro šecky, co na něj dou, jen to dobrý, ale dyby na vás zapršelo, aspoň mi neuschnou rajčata.

Dejte si porádně do nosu. Jo, najezte se, dokavád můžete a zvlášť, dyž to platí taky Jaroměřická mlíkárna.

A prej tam budete samý podnikatelé, takže se natláskejte vo to víc, páč esli to chápu správně, je taky možný, že za nějakej ten pátek už nebudete mět z čeho za dobroty platit.

Nezapomeňte na to, že dyž už budete na takový akci, nejspíš zrovna vodkládáte na později ňákou jinou děsně důležitou věc. Nepíšu to proto, abyste jí šli hned dělat. De tu vo vaše svědomí, že jo? A je dobrý si to připomínat a buzerovat se za to.

Jo a dyž už tam budete, nezapomeňte, že šecky ty krásný holky v širokejch sukních a čuproví kucí v apartních košilích beztak přišli, aby se navzájem vočuchali. Tak si to dovolte navzájem. Vono je lepší bejt součást náboženství nebo kasty, kde to vevnitř šlape, než bejt v takový, kde na sebe lidi navzájem vokazujou prstem a potajmu si špitaj, že s těmadle brejlema to ten kluk už fakt přepísk.

Jo a nakonec… fakt věřim, že se vo týdle akci bude řikat: “Na Brno dobrý.” Nebo tak ňák.

Vloženo

Jaroměřická mlékárna